Myšlenky jsou mocné, vložíš-li do nich slunce.

PAPÍROVÁ VLAŠTOVKA


Mgr. Soňa Šmejcová

 

 

O KNIZE


ZAZIMOVANÉ TOUHY
PŘESAHY
RETUŠE CITŮ
LETOKRUHY V NÁS
TAM, KDE JE LÁSKA

Kniha Papírová Vlaštovka je sbírkou drobných úvah, filozofických postřehů a krátkých poetických příběhů o tom, jak důležitá je v životě člověka krása a ještě důležitější je umění ji vnímat. Vše, o čem autorka píše, je čtenáři důvěrně známé, přesto je vystaven novým a neotřelým úhlům pohledu na zcela všední momenty, které nás utvářely od dětství až po čas, kdy se člověk prvně ohlíží zpět. Vedle motivů promarněných snů, upozaděných citů a povrchního náhledu na život je nastíněna jako cesta láska a odhodlání najít sami sebe, a to především v propojení s přírodou a pochopením souvislostí uvnitř vlastních letokruhů života.

Autorka si pro vykreslení atmosféry pohrává mnohdy jen s pouhými náznaky a letmostí, díky nevídané bohatosti slovních spojení a obrazotvornosti míří lehce, ale neodvratně pod kůži a čtenář tak získává dojem, že jde o jakýsi záznam jeho vlastních pocitů, snů i nejtajnějších tužeb. Kniha Papírová Vlaštovka se tak stává nejen průnikem do labyrintu lidského nitra, ale především inspirací a lékem pro ty, co touží po naplnění, doteku a porozumění.

 

 

CO ŘÍKAJÍ ČTENÁŘI...

Každé slovo rozeznívá struny mé duše a já se k ní pomalu díky Vašim řádkům vracím, nedokáži pojmenovat, co to je, ale je to přesně pro mne, je to klíč k mému srdci, k mé duši, k mé pravdě, kterou jsem kdysi dávno v sobě udusila...

Vladimíra

Chvilku jsem byl pryč a z toho mála, co mi scházelo, byly tvé myšlenky, ten houf motýlů, co sedne na obyčejnou věc a udělá ji krásnou. Děkuji ti za každý řádek, za každý kamínek, který mění mé kroky. Tvé myšlenky se mě dotýkají, je to jako bych nalezl něco, co jsem nikdy neztratil...

Robert

Milá Vlaštovičko,vždy mě tvá slova pohladí po duši, vženou slzy do očí a někdy mám pocit, že se snad i nadnáším. Tak kouzelnou moc mají tvé příběhy, že zapomínám, kdo vlastně jsem. Jsi pro nás úžasný anděl, který dává lidem sílu.

Jerry

Vlaštovičko, jen málo lidem se povedlo dosáhnout desítky na terči mého bytí. Vaše slova jsou symfonií úžasu nad darem života samotného.

Dáša

Neskutečnĕ éterické psaní, obestírá jemností a zasahuje až do morku kostí. Velmi nepopsatelný, hluboký prožitek.

Milena

Prožívám 61. duben svého života, ale ještě kvůli žádným slovům či myšlenkám jsem se nezastavil, abych si tak naplno uvědomil šíři i hloubku krásy tohoto času. Až teď!

Mirek

Den se pomalu chýlí ke svému konci a vybízí k odpočinku, dává prostor pro snění a taky příležitost ránu, aby mohlo přijít a my mohli být zase o kousek lepšími lidmi než včera. A taky můžeme rozdávat úsměvy, objetí, radost. Můžeme být víc laskaví, všímaví a vděční... Ta kniha vzbuzuje touhu ,vytváří krásu a s něžností se dotýká duše.

Radka

Děkuji za lásku a vzácný pohled na svět, který svými řádky předáváš. Je to paleta nejkrásnějších zářivých barev, co svými slovy vkládáš do mých šedých dnů...

Lenka

Od Vás nejdou žádné rady, co se má a nemá. Vy jen otvíráte oči a připomínáte že láska, cit a něha je něco, co bychom měli prožívat, protože co je víc? Při čtení Vašich řádků se ve mně někdy probouzí pocity a zážitky, na které jsem dávno zapoměla...

Hana

Tvůj dar slova a zároveň načasování, které se mnou vždycky tak neuvěřitelně souzní, mi nejednou už "pohladily" a vlastně "zachránily" vnitřek... Děkuji

Radka

Řekl bych že jsem přečetl snad vše cos zde na fcb nabídla ze svého jedinečného daru,daru jež nejenom mne obohacuje a snad i "nutí" podívat se na svět trošku jinak,jinýma očima ač vím,že to není možné, neb každý vidí vnímá a cítí trošičku jinak,zároveň vím,že mne vždy čímsi překvapíš až opět napíšeš pár řádek či obejmeš celé souvětí vesmíru v jediném doteku jež na papír usedne jak slova mávající na pozdrav básníkům.Za mne děkuji.

Michal

Tak přemýšlím, v čem je ten váš dar pera. Zjistila jsem, že dokážete popsat všední den, pocit, chvíli tak krásně do hloubky plné emocí. A ještě nám ten váš popis připadá známý, jako náš, někde zastrčená vzpomínka na dětství, něco, co jsme také tak vnímali...

Marie

UKÁZKY Z KNÍŽKY

ProCITání

Stála kousek od okna a přes sklíčka svých myšlenek pozorovala svět. Připadal jí tak zvláštně matný. Ještě stále k němu vztahovala své ruce, ještě stále dokázala snít, i když se přistihla, že svou víru v sebe halí v posledních dnech do huňaté šály, aby v ní nevychladla. Obličej měla posetý pihami, jež svým nahodilým seskupením připomínaly malá souhvězdí uprostřed tváře. Ale nebyl nikdo...

Více

Světýlko v závějích

Sníh se snášel z mraků do ticha lesů, na podvečerní stráně i na střechy našich životů. A také na starou trnku v úbočí skal, k níž někdo umístil do prostoru vzniklého z obtěžkaných větví skleničku z průhledného skla, ve které plápolala svíčka. Nenápadný malý plamínek vykouzlil ve sněhu magický bod, jenž přitáhl mou pozornost i mou fantazii. Jako by něco v jiskření vzduchu nabádalo: Skloň se níž.

Více

VELIKOST ČLOVĚKA NESPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE NATÁHNE PŘES PLOTY, DOMY, HORY A PAK S HLAVOU NAD MRAKY OČEŠE HVĚZDY. VELIKOST ČLOVĚKA SE RODÍ V MALÝCH OBYČEJNÝCH CHVÍLÍCH, KDY SE V REŽIMU SEDMIKRÁSKY DOKÁŽE CHOVAT JAKO SAMO SLUNCE.

O AUTORCE

 

 

 

Mgr. Soňa Šmejcová se narodila v krajině na pomezí Českého Švýcarska a Lužických hor a v tomto malebném prostředí žije dodnes se svou rodinou. V roce 1996 vystudovala na Karlově univerzitě obor český jazyk a výchovné poradenství, vnitřní svět dětí se jí stal na několik let nenahraditelným pramenem poznávání. Před nedávnem se však vydala jinou cestou a její touha dotýkat se druhých nezmizela, nýbrž vyvrcholila vydáním knihy Papírová Vlaštovka, o níž sama říká:

„Každá knížka si po dopsání žije svým životem. Nedá se předem odhadnout, co v druhých probudí. Někdy se chceme jen zastavit a dotknout toho, co v nás volá po kráse a naplnění, jindy potřebujeme nalézt kousek vlastního příběhu. Mezi autorem a čtenářem se tak odvíjí neviditelné pouto, které rozhodně nekončí za posledním slovem. Proto bych si přála, abyste tuto knížku vnímali jako malbu na stěnách skal, kdy jednotlivé obrazy jsou tvořeny také z vašich otisků."

MODLITBA K SLUNCI

 

Děkuji za každý nový den, kdy ráno mohu vstát a obléknout se do průhledného nádechu svítání tam za oknem i v nás.

Děkuji za rozprostření krásy všude kolem sebe i za to, že se jí mohu dotýkat a pokaždé si ponechat kousek z ní ve svých dlaních pro případ pohlazení druhých.

Děkuji za zpěv ptáků v korunách stromů, který rezonuje s rytmem pradávných bubínků mé duše a neustále mi připomíná, jak velkou roli má v životě lidí hudba vpletená do slov básníků.

Děkuji za pohled na cesty, které se klikatí povrchem mé země i mým životem. Jsou cesty časté a cesty z mála a zvláštní je pocit, že já na všech s vámi stála.

Děkuji za něhu rostlin, kterou odezírám, snímám a beru si za svou s přesvědčením, že nejsme v podstatě ničím jiným než právě onou květinou, co svou tvář za sluncem otáčí, aby přežila stíny.

Děkuji za louky a voňavé stráně i za moře vlnícího se mladého obilí, podle něhož by měly tančit v jemné ladnosti ruce všech dívek i žen, to proto, aby svět byl křehčí.

Děkuji za vůni vody v mracích, která je pro mne symbolem smývání emocionálních zátěží a nadbytečností, které zůstaly za námi jak osamocený strom v polích.

Děkuji za existenci obzorů a dálek, které mě učí, co je to blízkost, jež se vymyká jakýmkoliv měřítkům vzdáleností.

Děkuji za přesvědčení, že všechno potřebné mám, a že nepotřebuji nic víc, než jen dávat, nikoliv brát.

Děkuji, že cítím lásku a touhu žít v úsměvu i v slzách, které jsou od sebe neoddělitelnou součástí všech našich životů, tak jako dva propletené prstýnky z trávy.

Děkuji za všechno i za nic, nikomu a všem.

.

Knížku lze zakoupit u specializovaných knihkupců a v galeriích,

nebo objednat přímo zde u autorky.